čtvrtek 17. 3.
info Letošní Svátek svatého Patrika oslavíme se skupinou Bran a jejím hostem skupinou Before Breakfast.
St. Patrick’s Day BRAN (F/CZ)
Bretonci mají k Irům blízko, a tak letošní Svátek svatého Patrika oslavíme v Akropoli opět se skupinou Bran a jejím hostem skupinou Before Breakfast. Bran, to je sedm hudebníků, kteří přinášejí do střední Evropy to nejlepší z bretonské hudby. Seskupení okolo bretonské zpěvačky Sary Navarro se rádo pohybuje mezi hledáním kořenů a hudebním kosmopolitismem, mezi tradiční hudbou a novodobými vlivy. Alba této česko-francouzské skupiny přinášejí hudbu keltské Bretaně – tradiční tance a písně s mystickým nádechem, ovlivněné starými bretaňskými legendami, dobrodružstvím, melancholií a průzračností zpěvů moře. V bretonštině bran znamená havran, posel z keltských legend. Ten, který přinesl na svých křídlech do střední Evropy keltskou hudbu a na pobřeží Atlantiku východní vítr. Prostřednictvím bretonštiny a francouzštiny Bran navazuje na tuto tradici sdílení a výměny. V loňském roce Bran absolvoval sérii úspěšných vystoupení k živému albu En concert a vyrovnal se s odchodem zpěváka Davida Pajota. Od počátku roku má již skupina v nové sestavě odehránu řadu koncertů po celé republice, ale v Akropoli se v této podobě představí poprvé. Sara Navarro – zpěv, perkuse; Vojtěch Jindra – akustická kytara, perkuse; Tomáš Görtler – akordeon, zpěv; Robert Fischmann – příčná flétna, whistle, perkuse, zpěv; Michal Wroblewski – sopransaxofon, altsaxofon; Petr Tichý – kontrabas; Radim Chrobok – bicí, perkuse. Novou kapelu Before Breakfast tvoří šestice zkušených muzikantů, kteří nabízejí moderní pojetí tradiční irské hudby. Na pódiu se v osobité fúzi setkávají členové skupin Bran, Tonya Graves Band, Alvik, Neřež, Taliesyn, Eggnoise a dalších. Tradiční irské nástroje, jako je diatonická harmonika, whistle a akustická kytara v ladění DADGAD, se opírají o solidní základ elektrických kláves, samplů a groovující rytmiky. Kapela vychází z podobných „ostrovních“ vzorů jako jsou Shooglenifty, Capercaillie nebo Michael McGoldrick, jde však ve své fúzi ještě dále, aby často nenáviděnou či nepochopenou tradiční irskou hudbu přiblížila co nejširšímu okruhu posluchačů a zároveň nabídla něco víc než jen kopírování rodilých Irů. |
|