TAMIKREST

Skupina mladých Tuaregů pochází z města Kidal, které byste našli přímo uprostřed Sahary, ve státě Mali. Mladá generace „pouštního blues“ přímo navazuje na své „starší bratry“, kapelu Tinariwen. V roce 2012 vystoupila kapela na festivalu Colours of Ostrava.

Hudba často bývá hraničním zážitkem. Zvláště když se hudební hranice v současné době tak snadno posouvají a nejživější centra hudební kreativity se neustále mění. Bylo by jistě přehnané tvrdit, že města jako Londýn, New York, Los Angeles nebo Manchester jsou již hudebně vyčpělá, ale proces neustálého čekání na další “velkou věc” přeci jen vykazuje jisté známky vyčerpání. Závan čerstvého větru přichází v poslední době z Mali, odkud pocházejí takové hvězdy jako například Amadou & Mariam, Salif Keita, Habib Koité nebo skupina Tinariwen, když zcela stranou zůstane legendární Ali Farka Touré, který z nich asi nejvýrazněji překročil hranice etnické hudby směrem k většinovému posluchači. Jednou z mladých malijských kapel jsou Tamikrest, kteří v loni vydali své druhé album “Toumastin” a právě letos se chystají vydat svoji třetí desku. Tamikrest pocházejí z městečka Kidal, což je osamělé pouštní sídlo na severozápadní Sahaře, asi 2000 kilometrů od hlavního města Bamaka. Všichni členové kapely patří k Tuaregům, kteří obývají celý sever a velkou část západu Afriky, konkrétně země jako Niger, Mali, Alžírsko, Burkina Faso a Libye. V první polovině 90tých let minulého století zmítal těmito oblastmi ozbrojený konflikt, podobně jako v době nedávno minulé. Po válce vyměnili mnozí z rebelů samopaly a ruční granáty za kytary a mikrofony. Skupina Tinariwen je asi nejtypičtějším příkladem přerodu rebelů ozbrojených v rebely hudební. Členové skupiny Tamikrest jsou o dost mladší generace, do tehdejší války aktivně nezasáhli, ale přesto je mezi skupinami patrná blízká příbuznost. Podobně jako Tinariwen se také skupině Tamikrest podařilo najít cestu, jak přeložit puls blues, jehož kořeny pocházejí ze severu Afriky, do jazyku Tuaregů, který se nazývá Tamaschek. Dieselové agregáty si tito hudebníci tahají hluboko do pouště, aby získali elektrickou energii pro své kytary a mohli tak kombinovat tradiční rituální bubnování s hudbou Boba Marleyho a Jimi Hendrixe. Hlavní představitel skupiny Tamikrest, kytarista a zpěvák Ousmane Ag Mossa, rád přiznává své vlivy: „Když jsem byl malý, poslouchal jsem tradiční hudbu Tuaregů a taky Tinariwen. Žádná jiná hudba u nás prostě neexistovala. Někdy v té době jsem se začal učit na kytaru a teprve kolem roku 2000 se mi dostaly do ruky kazety s hudbou Boba Marleyho a taky skupinou Dire Straits. To zcela změnilo můj pohled na hudbu, úplně jsem přestal hudbu rozlišovat podle stylů. Hudba je prostě hudba, bez ohledu na svůj geografický původ. Hudba je něco, co těžko můžu zcela vstřebat a úplně tomu rozumět. Můj cíl je rozšiřovat svůj hudební obzor, krok za krokem.” Tamikrest jsou tak vlastně na cestě do nekonečného světa hudby. Když byli Tamikrest v roce 2006 založeni, bylo nesmírně obtížné zaujmout hudbou vycházející z prastarých tradic v zemi, která byla zaplavená hip hopem a popem západního světa. Věci se pro Tamikrest začaly hýbat správným směrem teprve poté, co v roce 2008 hráli na festivalu Au Desert a setkali se se členy americko-australské formace Dirtmusic, kterou tvořili Chris Eckman (Walkabouts), Chris Brokaw (Come) a Hugo Race (Hugo Race & True Spirit). Tamikrest doposud vydali dvě alba, Adagh (2009) a Toumastin (2011). V roce 2013 vyjde na značce Glitterbeat Records třetí album nazvané Chatma. Zajímavých faktem je, že poslední album bylo zčásti nahráno ve studio Sono poblíž Prahy. Na deskách i živých koncertech vytvářejí Tamikrest svůj vlastní svět plný jasných barev. Dávná mystika hypnotických zpěvů ihned zaujme ucho posluchače, skupina vytváří most mezi původní africkou podobou blues a hypnotickým dubem, psychedelickým funkem a přirozeným zvukem pouštních „garážových“ kapel. Zpěvy v jazyce Tamaschek se snoubí s ostrými kytarami: Tamikrest se vrhají vstříc své budoucnosti a přitom opatrují ty nejlepší tradice hudby svého lidu, pouštních Tuaregů. Jedním si může posluchač být vždy jist: ať jsou kdekoli, Tamikrest si s sebou vždycky vezou svůj malý kousek pouště.

Řekli o Tamikrest: „An album that thrillingly throws down the gauntlet to their elders.“ – Uncut „It is Tamikrest who have emerged from the Sahara with the most interesting material… It's a super sound, with an effortless, yet focused groove.“ – The Quietus „Tamikrest's excellent second album stands out… its delicacy a world away from the guttural grit of electric guitars elsewhere.“ – Financial Times „A solid follow-up to consolidate the band's place at the peak of the rockiest end of the desert blues outcrop.“ – fRoots „The most exciting new band on the Tuareg desert blues scene.“ – R2/Rock'n'Reel