Herecké trio Milostný trojúhelník – Martin Zbrožek, Pavel Liška a Pepa
Polášek !
Můžete se vydat s těmito dobrodruhy na napínavou cestu bez scénáře.
Netradiční uspořádání sálu vás příjemně překvapí, hudba, světla,
humor dobře naladí.
Ale jedno je jisté, je vsazeno všechno pouze na jedinou kartu, tvůrčí sílu
přítomného okamžiku ve své panenské průzračnosti.
Stavíte se?
Trojice herců vstupuje na jeviště vždy bez předem daného scénáře. Průběh
představení tak připomíná chůzi po laně, kde hrozí nebezpečí pádu a zároveň,
když se vše daří, máte pocit, že se dotýkáte hvězd. Situace, postavy, zápletky,
charaktery, písničky i tance, to vše se rodí až na jevišti přímo ve
světlech právě vznikajícího představení. Herci a publikum se najednou
v roli scénáristů i režisérů propadají do světa fantazie, do
společného tvoření hry. „Milostný Trojúhelník“ tématicky čerpá ze života
samotného, ale i z různých snových a intuitivních zážitků, noří se do
nekonečného a neuchopitelného světa fantazie. To, co ve všech jimi vytvořených
hrách převláda, je humor, smysl pro detail, střih a karikaturu běžných postupů a
životních situací. Příběhy, které se takto vynoří z přítomnosti a atmosféry
daného okamžiku, ožijí jen pro tento jediný večer a už se nikdy nezopakují.
Proběhne drama, několik srdceryvných scén, komických paradoxů, absurdních až
snových výjevů a nakonec Vás překvapí, že na jevišti byli jen herci, světla
a pár rekvizit…
Pavel Liška
Pavel, rodák z Liberce, vystudoval herectví na Brněnské JAMU. Po
studiích přijal angažmá v brněnském HaDivadle, později v Praze
v Divadle Na zábradlí, dnes herec „na volné noze“. Navzdory svým mnohým
humorným filmovým rolím překvapivě do společné improvizace přináší chuť vytvořit
opravdový ucelený příběh. Spíše by se to dalo vyjádřit slovy, že má Pavel chuť
ocitat se v dobrodružných dramatických příbězích, ať už v roli ženy,
muže, starce, či nemluvněte. Často vnáší do příběhu tajuplnost, nebezpečí,
grotesknost samozřejmě nevyjímaje. Rád se ujme role vypravěče, aby tak přímo
ovlivnil dějovou linii. Neváhá si ani sednout k piánu, aby coby nepianista
umocnil rozjitřené emoce některé z postav. Je velmi zábavné vidět Lišáka tu
hledajícího, jinde vyprsknoucího smíchy, nebo jen pouze smějícího se, onde zas
třeba prostě úplně „v koncích“, to když zrovna nepřichází žádný nosný
nápad. Mnohdy až dojemné…
Josef Polášek
Pepik je původem ze Zlína, hodný mírumilovný medvídek s moravským
přízvukem. Vystudoval rovněž herectví na JAMU, kde se právě potkali
s Pavlem. I on, podobně jako Pavel, nejdříve v brněnském
HaDivadle, později přijal angažmá v Praze v Divadle Na zábradlí. Dnes
už opět rovněž jako Pavel na volné noze. Mohlo by se zdát, že u Pepi je vše
jako u Pavla, ale není tomu zcela úplně tak. Zatímco Pavel má např. jednoho
syna, Pepa má hned dva a k nim ještě jednu dcerku. Tento více než roztomilý
tatínek má rád určitý řád ve věcech, ráno vstává poměrně dost brzo (doma
i na zájezdě) a je velmi koncepční. Proto mu původní daný koncept
představení „Milostný Trojúhelník“ vyhovoval, měl určitý klid, že věděl, co
bude. Těžko nesl v nezadržitelném vývoji událostí, když jednotlivé opěrné
pilíře konceptu postupně mizely. Zachovejme aspoň jeden, žadonil Pepík. Ale
vývoj byl nesmiřitelný, opakování scén už trojici přestávalo bavit. Nejdříve
přijmul absolutní improvizaci jako nutné zlo, avšak velmi brzo si ji zamiloval.
A dnes? Pepa je absolutně nevyzpytatelný, chvíli jenom třeba nonverbálně
doplňuje rozjezd představení a pak najednou zcela nečekaně vystřihne takové
sólo, že se z toho všichni válí smíchy včetně obou spoluhráčů.
Z pomalého medvídka se najednou stane antilopa, která svou bystrostí
myšlení předběhne naprosto všechny přítomné.
Martin Zbrožek
Martin je, podobně jako Pavel, rodák ze severních Čech. Jeho rodným
městem jsou Teplice. Zde Martin vystudoval konzervatoř, hru na housle. Kromě
vážné hudby, kterou zde studoval a tedy i provozoval, se nechal zlákat
i k jazzu. Od improvizace jazzové už je jen kousek k improvizaci
herecké, říká Martin. Nakonec i díky mladistvému těsnému přátelství
s hercem, autorem a tehdy i básníkem Jaroslavem Duškem, to nebyl zas
tak velký skok. Martin, nejdříve jen jako kreativní hudebník, pravidelně
vystupoval s Duškovou „Vizitou“. Jednoho dne však musel zaskočit za jednoho
z onemocnělých herců a tak se stalo, že se Martin ocitl tváří v tvář
Duškovi coby divadelní partner. Protože však tehdy pevný text hry si Martin
narychlo nebyl schopen zapamatovat, koukal na jevišti na svého kamaráda jako
puk, protože vůbec nevěděl, co má říct. To Duška pobavilo natolik, že si začal
svého kolegu dobírat. To však z Martinovy strany nezůstalo bez reakce a tak
se rodilo nové herecké partnerství v nové formě a tou byla totální
improvizace. Takto nevinně se z hudebníka stal i herec i když jen
herec této speciální disciplíny. Z herce improvizártora se však nakonec
přecejen stal i herec klasický. To když v roce 2003 oslovila
Martina Alice Nellis a obsadila ho do role Brendana ve hře Perfect Days. Zde se
Martin konečně potkává právě s Pavlem a později i s Pepou. Martin,
dalo by se říct, byl určitě iniciátorem celého vzniku „Milostného Trojúhelníku“.
Forma improvizace je jaksi jeho domácí půda a on toužil po tom, tvořit
představení z nulového bodu přímo před publikem zrovna ve třech, právě
s těmito dvěma herci, se kterými prožíval tolik blbostí v herecké
šatně v průběhu klasického představení Divadla Na zábradlí. Co přináší
přímo do hry samotné? Snad i díky svému znamení (blíženec), je Martin
schopen rychlých nečekaných střihů, má rád dynamiku a humor založený na
paradoxu. Usiluje o lehkost, jemnost a poetičnost a to hlavně
prostřednictvím hudby. Houslemi může vyjádřit to, co slovy jde jen stěží.
Vytvoření nové písně přímo na jevišti není výjimkou a ani piáno v takovém
případě nezůstává stranou.
hrají si: Pavel Liška, Martin Zbrožek, Josef Polášek
do svých intuitivních světel je citlivě halí (zasvěcuje): Jan Přibil
nevyspytatelně, (když se mu zrovna chce), mikrofony oživuje, čímž tak
hercův hlas náhodně zesiluje: Michal Černý
