Výbušná směs jihoamerických karnevalů, flamenca, hip hopu, reggae, mexického mariachi, punku, salsy i pouličních zvuků. Hvězdy evropské World Music Chart, které objevil Manu Chao.

Multikulturní randál nemusí nutně přicházet pouze z proslulé barcelonské Zony Bastarda, odkud vzešel Manu Chao. Soptící hudební anarchismus připomínající syčící koktejl Clash a Gogol Bordello je slyšet také z Londýna. Na předpoklad, že s vámi zamete, si pak můžete vsadit všechny peníze. „Myslete postranně a neobávejte se toho, co zjistíte,“ řve přitom přes megafon za burácení kapely Peyoti for President její ze řetězu utržený zpěvák Pietro Di Mascio.

Produkují živelnou směs jihoamerických karnevalů, flamenca, hip hopu, reggae, mexického mariachi, punku, salsy, pouličních zvuků a citací projevů George Bushe. Časté přirovnání k Manu Chaovi sedí: objevil je, požehnal jim a vyvezl v roce 2007 na turné. Tím ale spojitost s multikulturním randálem populárního světoběžníka končí, jeho anarchismus je proti politickým názorům Peyoti for President totiž vyslovený čajíček. Ve svém politickém Manifestu se skupina hlásí ke všemu, co v kontroverzně spekulativním filmu Zeitgeist: The Movie tvrdí jeho tvůrce Peter Joseph. Představují ale i vlastní návrhy: vyměnit nestabilní a neudržitelný kapitalistický řád, zakázat reklamu a televizi v její dnešní podobě, podat pravdivé informace o nevyvratitelném spojení mezi pojídáním zvířecích produktů a nebezpečnými nemocemi.

Hudba Peyoti za silnými slovy rozhodně nekulhá, vlastně je sympaticky hravá, kupodivu nepředvídatelná, energicky výbušná, na koncertních show málem nedostižitelná. Multikulturní krédo podtrhuje sestava Peyoti: di Mascio je napůl Ital napůl Angličan, Sabio Janiak Polák, Luis Castaneda pochází z Kolumbie a perkusista Ulisses Bezerra z Brazílie.

Vloni vydali hodně chválené, španělsky a anglicky zpívané debutové album Rising Tide of Conformity, které jim pomáhali natáčet lidé z okruhu Asian Dub Foundation. A jestli všechen ten politický humbuk berou samotní Peyoti for President vážně? Tvrdí, že určitě ano, i když di Mascia jen tak mezi řečí dodává: „Aby nám to dávalo smysl, vzali jsme si raději kousek peyote.“