je jedna z nejznámějších her německého dramatika a divadelního teoretika Bertolta Brechta. Vznikla při pobytu Brechtovho exilu před a v době druhé světové války. Původní text se zaobírá hlavně podstatou dobra v člověku, jeho možnostmi a zodpovědností jedince vůči světu a vůči sobě samému. V Brechtově kompletní verzi textu, který vznikal v rozmezí let 1938 až 1942, je navíc velmi citlivé autorovo socialistické myšlení. Právě v současnosti, v době krize rozvinutého kapitalismu, mohou být takto laděná témata velmi vhodným materiálem pro divadlo. Pro naši inscenaci se však hlavním tématem stala právě zodpovědnost člověka vůči sobě samému, nárok na štěstí, schopnost přežít a zůstat dobrým člověkem v době, kdy je „všechno tak drahé“,jak říká Šen Te. Dalším důležitým tématem naší inscenace je téma Boha jako garanta určitých morálních norem. Když ne Bůh, kdo řekne, co je dobré a co ne? Kdo posoudí, kde začíná sobectví? Před kým jsme zodpovědní za svoje činy? Může se Bůh na to všechno vykašlat a spakovat se pryč? Nebo to už udělal? Zajímavé na tomto textu je ale i to, že přes všechna takto těžká a složitá témata, kterých se dotýká, neztrácí humor. Bertolt Brecht je jako autor známý tím, že divadlo vnímal jako účinný prostředek pro změnu člověka a světa, jeho cílem bylo od začátku přivést lidi k přemýšlení. Zároveň byl striktním zastáncem humoru v divadle. Proto Brechtovy texty nepůsobí těžce. O to jsme se snažili i my. Kromě toho se naše zpracovaní „dobrého člověka“ drží i dalších důležitých Brechtových teoretických poznatků. Většina těchto postupů (používání „songů“, různé podoby odcizeného efektu, přiznaný orchestr, či jevištní technika) už v současném divadle natolik zdomácněla, že málokdo je identifikuje jako „Brechta“, co je dobré. Stali se prostě součástí moderního divadla. Ani hercům Divadla z Pasáže tyto postupy nejsou cizí, avšak s Brechtem si je určitě nikdy nespojovali. Proto jsme se i v rámci několika let trvajícího vzdělávání herců v oblasti divadla snažili tyto postupy využívat v co nejčistější formě. Sám autor se věnoval tvorbě tzv. „didaktických“ her (lehrstücke), které využíval k formování vlastního souboru pro potřeby epického divadla. Naše inscenace se teda dá vnímat i jako určitá forma pocty samotnému Brechtovi.

Šimon Spišák

Režie: Šimon Spišák Asistentka režie: Eva Ogurčáková Hudba: Juraj Haško Scéna: Dušan Krnáč Kostýmy: Zuzana Úradníčková Světelný design: Ján Čief Hrají: Lucia Krajčiová, Michal Daniš, Mojmír Podlipný, Peter Vaculčiak, Marek Mojžiš, Ján Kinčeš, Ivan Blaško, Miriam Kujanová, Dana Snopková, Tomáš Debnár, Lýdia Rybárová, Peter Hudec, Peter Gregor, Veronika Lačná Výroba scény: Vladimír Tyralla Výroba hudebních nástrojů: Miroslav Randuška Realizace kostýmů: Miroslava Zelníková Zvukový technik: Michal Pavúk Produkce: Matúš Petričko, Zuzana Javorská Odborná spolupráce: Ľudmila Veverková, Peter Vrťo, Michala Štubňová