BARMER BOYS

Beatbox a hudební extáze indických romů z Radžastánu Po vystoupení na Respect festiavlu 2018 se vrací Barmer Boys. Na rozdíl od indické klasiky se jedná o na první poslech strhující hudbu pl- nou vášně a syrové exprese. K extázi navádějící zpěv podkresluje indické harmonium i lidové nástroje, zpěv rozšiřuje indická varianta beat-boxu. Hudební klenotnice indického subkontinentu, Rajasthan, leží na severozápadě Indie u hranice s Pakistánem. Pochází odtud široké spektrum lidových i spirituálních stylů, nositeli tradice byly rodové klany dědičných hudebníků Manganiyar, sponzorovaní z vyšších společenských kast. Na rozdíl od indické klasiky se jedná o hudbu strhující na první poslech, plnou vášně i syrové exprese. Barmer Boys jsou nejvýznamnějšími následníky této tradice, své jméno získali podle domovského distriktu Barmer v rajasthanské poušti Thar. K extázi navádějící zpěv podkresluje nejen indické harmonium, ale též pro Rajasthan typická brumle i další lidové nástroje. Vokální rejstříky rozšiřuje indická varianta beat-boxu.

Indický federální stát Rajasthan je znám především jako původní vlast evropských Romů, kteří se odtud před 9 stoletími vydali na Západ, ale méně se už ví o tom, jaká hudba se tam hraje dnes. Současní místní hráči jsou v mnohém obdobou bengálských Baulů: hudbu povařují za své výlučné poslání, a žijí jen z almužen a podpory svých mecenášů. K tradiční výbavě kapel patřil buben dholak i strunné nástroje, včetně houslí sarangi, jejichž zvuk je považován za esenci celé Indie. Skupina Barmer Boys vznikla roku 2011 a vystupovala mimo jiné i v Roskilde, jednom z největších evropských festivalů, před Rolling Stones. V repertoáru má bujaré svatební písně a tance stejně jako extatické sufijské zpěvy. Hudba Barmer Boys dokumentuje i náboženskou toleranci, dodnes praktikovanou na indickém území. I když členové skupiny jsou muslimové, v repertoáru mají též spirituální písně hindského náboženství. Jejich alba produkuje a vydává renomovaný indický muzikolog Ankur Malhotra, často za velmi dobrodružných podmínek. Debut At Home se natáčel v domovském regionu skupiny Barmer ve vedru 43 °C, při kterém se na slunci tavily plastové obaly a explodovaly baterie. Nahrávka pak získala hodnocení 4 hvězdiček v časopisech Songlines i Downbeat, který ji označil za “ohnivé gejzíry z pouště”. Komunita rajasthanských hudebníků Manganiyar v posledních dekádách navíc zasáhla i do světových médií: tím největším hitem je zatím produkce The Manganiyar Seduction s celkem 40 hudebníky ze tří různých generací. Představení mělo premiéru na zahájení Delhi Film Festivalu roku 2006, později se hrálo prakticky po celém světě – od Vídně přes Salzburg, New York, Singapore, Washington, Paříž až po Hong Kong.

AZIZA IBRAHIM

Utajená tvář pouštního blues Fenomén známý jako „pouštní blues“, reprezentovaný Tinariwen a dalšími mužskými skupinami, patřil k nejsilnějším africkým trendům poslední dekády. V jeho stínu se nezaslouženě ocitly zpěvačky z téže oblasti, z nichž nejtalentovanější je Aziza Brahim.

Ta pochází ze Západní Sahary, původně španělské kolonie, kterou později obsadilo Maroko. Část obyvatelstva byla evakuována do uprchlických táborů, kde se Aziza narodila. Díky talentu získala v 11 letech stipendium ke studiu na Kubě, po návratu v 19 letech zvítězila v hudební soutěži, a jako členka ansámblu Leyoad absolvovala turné po Evropě. Právě tehdy upoutala pozornost producentů ze Španělska, kde natočila sérii velmi ceněných alb. Její hudba je podobně hypnotická jako u mužských představitelů pouštního blues, odlišnosti jsou v rytmech, které čerpají jak ze Západní Sahary, sousední Maretánie i z Mali, a v melodiích, které jsou pestřejší a zpěvnější. Aziza Brahim koncertovala na nejvýznamnějších světových festivalech včetně Womexu roku 2016 a její poslední alba vydala prestižní značka Glitterbeat.