TLESKAČ ZABÍJÍ DVĚ MOUCHY JEDNOU RANOU: VYDÁVÁ ALBUM A SLAVÍ JUBILEUM

Žlutý špendlík opět zdobí klopy Vontů, na Šmejkalově ohradě – nebo tam někde – se opět objevil ježek v kleci, na Rozdělovací třídě propukají šarvátky, a ani Dlouhý v přilbě nestačí zasahovat tam, kde je třeba. Něco se děje. Co?

Tleskač, ska z Plzeňska, chystá nové řadové CD Never Die Songs. Nahrávání alba propuklo na prvního máje v ateliéru B2 ledeckého studia Garáž a den po letním slunovratu se vydá do světa na obvyklé značce Black Point. Stane se tak necelých pět let po vydání poslední studiovky Na předměstí Bory, rok a půl od vydání DVD Jan Tleskač Story (Live In Akropolis) a v den desátého výročí prvního koncertu. „Co se mi vybaví, když si na něj vzpomenu? Entuziasmus, tréma a nadšení z dvousethlavé návštěvy,“ říká Jiří Sýkora, baskytarista a vypůjčíme-li si tenisový termín, „hrající kapitán“ Tleskače.

Za těch deset let dokázali vydat dvě řadová alba, výše zmíněné DVD, odehrát víc než 700 koncertů v tu- i cizozemsku. Především díky nim se jeden čas šířilo ska na západě Čech jako dýmějový mor. Jak by těch deset let vypadalo v desíti větách? Sýkorova hutná zkratka „Mně bude stačit asi jedna: jsme mladá začínající kapela.“

V posledních letech soupiska Tleskače doznala zásadních změn: na Never Die Songs se poprvé představí zpěvačka Karolína Jägerová, kytarista Honza Ženíšek a bubeník Ondřej Žižka, nejčertvější posily Tleskače z posledních let. Základní poznávací znamení ale zůstala zachována: „Řekl bych, že rozdíl, způsobený čerstvými větry v orchestru, je pouze v technickém provedení. Hudbu a texty má na starosti pořád stejná perzóna, což se projevuje hlavně v tom, že hudba je pořád na jedno brdo a texty zaznamenaly změnu víceméně pouze tématickou,“ míní Sýkora.

Z tuctu písní se některé objevily jako bonus k DVD z Akropole: další jsou nové, koncerty obroušené jen mírně anebo – jako v případě písničky Degenerace, která na veřejnosti doposud nezazněla – vůbec.

Mezi nimi jsou dvě coververze – a geneze jedné z nich sahá až před onen památný silvestrovský večer roku 2000, kdy tři mušketýři na baru klubu Pod Lampou vynalezli Tleskač. Kdysi dávno existoval soubor Mrumle: a při jeho koncertech dával dnešní bassman Tleskače k lepšímu strašlivou směs písní Lesní manekýn souboru Katapult a Hafanana od perly Mosambiku (se sídlem v bývalé NDR) Africa Simona. Píseň, nejspíš první mash-up v dějinách české populární hudby, se v podání Tleskače dočkal delikátního swingového aranžmá.