Dva představitelé klavírního minimalismu: Lubomyr Melnyk – nejrychlejší klavírista všech dob a ikona současné post-klasické vlny (Nils Frahm, Hauschka) + Martin Kohlstedt, který patří ke špičce současné postklasické hudby.

Hypnotická, repetitivní a zároveň kouzelně krásná hudba Lubomyra Melnyka zazní poprvé v Praze. Klavírní virtuóz tvoří už od sedmdesátých let, teprve v poslední době ale jeho neortodoxní styl vycházející z extrémně rychlého prstokladu objevila nová generace posluchačů a Melnyk se stal jednou z ikon současné post-klasické vlny (Nils Frahm, Hauschka).

Čtyřicet let strávil Lubomyr Melnyk na okraji zájmu a v médiích se o něm maximálně psalo jako o nejrychlejším klavíristovi všech dob. Melnyk skutečně drží světový rekord v počtu not zahraných za jednu vteřinu (19,5!), jenže extrémní rychlost je tady hlavně klíčem k technice tzv. „kontinuální hudby“, jakéhosi transcendentálního stavu, v němž hráč splyne se svým nástrojem. „Chyby přestávají existovat, protože já prožívám hudbu společně se svým klavírem a moje prsty najednou mizí,“ vysvětluje Melnyk. Jeho tvorba získala náležitou pozornost teprve v posledních letech, kdy mu vychází nahrávky na značkách Erased Tapes či Hinterzimmer a on se objevuje po boku o generaci mladších hudebníků jako jsou James Blackshaw, Hauschka, Kiasmos nebo Nils Frahm.

Melnyk se narodil ukrajinským imigrantům v Německu, své formativní roky ale prožil v bohémském prostředí Paříže šedesátých let. Skládat začal pod vlivem klasiky minimalismu In C Terryho Rileyho z roku 1968 a v následující dekádě našel uplatnění jako autor hudby pro představení moderního tance. Spolupracoval třeba s legendární tanečnicí Carolyn Carlsonovou. Jeho vlastní nahrávky ale vycházely na miniaturních avantgardních labelech a nebo si je později vydával vlastním nákladem. Občas prý neměl peníze ani na jídlo. V roce roce 2007 vydala značka Unseen Worlds Records reedici jeho radikální desky Lubomyr Melnyk Performs KMH z konce sedmdesátých let a jeho kariéra se znovu dala do pohybu.

Na konci minulé dekády se Melnyk seznámil s Peterem Broderickem a Hauschkou, dvěma výraznými osobnosti současné postklasické hudby, kteří – jak se ukázalo – znali jeho staré nahrávky a pomohli mu najít nový domov na značce Erased Tapes. Tam v roce 2012 vychází album Corollaries. Loňská deska Windmills se pak dostala mezi nejlepší alba roku například portálu Tiny Mixtapes. Zvuk jeho klavíru se zde proměňuje v řeku, v níž bublají a naráží do sebe minimalistické repetitivní motivy a vytváří úžasný hypnotický proud, který posluchače strhne sebou. Do stejné nespoutané řeky budou moci vstoupit i návštěvníci úplně prvního českého koncertu Lubomyra Melnyka.

Tento večer nabídne také českou premiéru německého skladatele Martina Kohlstedta, který patří ke špičce současné postklasické hudby. Jeho skladby spojují žánr klavírního minimalismu a klasické komorní hudby s ambientem či postrockovými náladami. Kompozice z desek Tag (2012) a Nacht (2014) jsou trochu jako výlety do temnoty, do míst kde je potřeba se spoléhat na uši spíše než na oči. Podobně jako pro Melnyka, i pro Kohlsteda je hra na klavír osobitým spirituálním zážitkem, při němž se hráč zcela ponoří do hudby a nechá pracovat svoji intuici. Večer v Paláci Akropolis 19. listopadu dá domácím posluchačům šanci být u toho.