Naše představení není divadlem v pravém smyslu slova, ale setkání nejrůznějších druhů loutek a mechanismů úmyslně promíchaných z nejrůznějších období historie a naservírovaných na kejklířův stůl. Všechny loutky a věci jsou záměrně nahé, dřevěné bez jakékoliv patiny. Zvuku používáme jako rovnocenného partnera loutky. Název hry vymyslely děti. Napsaly ho na stěnu jednoho domu. VĚRA ŘÍČAŘOVÁ, FRANTIŠEK VÍTEK