Souvislostí světa lidí s archetypickým světem zvířecko-rostlinných symbolů i my otevíráme loutkovost tohoto představení, v němž se obracíme co nejvíce k poloze mýtu, pověsti. A to i přesto, že ani kronika Rafaela Holinsheda, ani keltské pověsti, jimž se Shakespearova hra v hrubých rysech podobá, nejsou hlavním zdrojem Krále Leara. Tím je totiž nepochybně starší hra, která se dávala v Londýně už v devadesátých letech 16. století a která vyšla v roce 1605 (tedy dva roky před tím, než máme první zprávu o Králi Learovi) pod názvem Pravá kronikářská historie o králi Leirovi. V této hře je obsažena celá zápletka o starém králi a jeho dcerách. Naše představení Král Llyr tedy na cestě ke svému zrození přešlo přes všechny dostupné prameny, aby si vymohlo zůstat věrným Williamu Shakespearovi, ale také aby se stalo v nejlepším smyslu toho slova loutkovým. Režie: Karel Makonj.