Hlas Anne Frankové Hlas Anne se dotýká strastí i radostí třináctileté holčičky, donucené se ukrývat ve skrýši zadního traktu domu. Avšak v hlase deníku nezaznívá pouze Anne, ale veškeré problémy skrývaných – těch kteří přežili i nepřežili. Život Anne nekončí na poslední stránce, ale v koncentračním táboře. Jenomže co víme o odsouzených, kteří byli donuceni žít svůj neživot? A co víme o ne-životě umučených? Navzdory propastné prázdnotě se snažíme porozumět; skrze existenci těla, hledání identity, skrze na první pohled bezvýznamné detaily každodennosti. A právě v tomto „navzdory" je možné zaslechnout hlasy, jež měly přestat existovat. Poslední zápisek Anne Frankové ze dne 1.srpna 1944 děsí svou neodkladností: „ Vytrvale hledám cestu, abych byla taková, jaká bych chtěla být a jaká bych být mohla, kdyby…Ano, kdyby na světě nežili žádní jiní lidé.“ Po něm zeje prázdno, jemuž nelze porozumět, zabydlet jej nebo na něj jednoduše zapomenout. Anne Franková umírá v koncentračním táboře v Bergen Belsenu – nikoliv jako symbol utrpení vězňů ani ne jako hrdinka nedopsaného deníku, ale jako třináctiletá dívka, jíž byl násilně ukraden život, její sny, její touhy. Z tohoto vědomí se odvíjí náš divadelní příběh o dospívající dívce a jejich zápiscích. Scénář, dramaturgie a režie: Petr Boháč, Miřenka Čechová Hrají: Miřenka Čechová Hudební improvizace na violoncello: Hanka Suchanová
Hudba: Varhan Orchestrovič Bauer Light design: Martin Špetlík Produkce: Ondřej Polák Scéna a kostýmy: Ivanka Kanhauserová, Petra Vlachynská

Po představení Spitfire Afterparty na Malé Scéně Paláce Akropolis: HI-FI